Mateřské pudy aneb když je kámoška v tom

Život utíká tak rychle, že to nestíháme ani vnímat.

Pamatuju si, jak jsme spolu s kámoškou šly do prváku na střední a říkaly si, 

jak se budem všemu smát a užívat si ten středoškolský "bezproblémový" život.

A ano, užívaly jsme si, nadávaly, ulítávaly s kluky a kouřily cigarety...

A najednou je nám dvacet, sedíme v pizzerii a kámoška na mě vytasí větu: Budeš teta!

Tak nějak jsem si prvně myslela, že si delá srandu a že se holky určitě vsadily.

Ale nevsadily se a kámoška byla dooprvdy těhotná, už ve čtvrtém měsíci. Snědla celou pizzu 

a vypila nejmíň dva litry vody. Bříško se ji lehce zakulacovalo.

-Jo, ještě jednou, byla jsem v šoku!

Život někdy umí psát docela vtipné příběhy.

Když mi to však sdělila, byla jsem samozřejmě ráda. O potratu se neuvažovalo.

Byla docela dobře zajištěná, nemusela se bát, že dítě neuživí. Spíše naopak.

Vlastně bych řekla, že se nikdy neměla špatně.

Takže my čtyři holky, co se po dlouhé době spolu sešly v pizzerii, jsme mluvily jen o těhotenství, porodu a miminech. Připadal jsem si jako třicetiletá.

A musím uznat, že to ve mně něco vyvolalo, jako kdyby nějaký mateřský pud či co.

Na jednu malilinkatou chvíli jsem taky zatoužila po svém vlastním miminku.

Po ratolesti, která má stejná očka jako vy a vlasy po tatínkovi.

Jenže přiznejme si, být právě bez práce a hlásit se na vysokou, to není zrovna dobrý čas na dítě.

Na druhou stranu, pořád jsem sama sebou, mám čas na sebe a můžu myslet jen a jen na sebe.

Můžu si dovolit být sobec a jak se to říká, můžu si "užívat života".

Teď je pro mě hlavní cíl práce, pak vysoká a pak opět práce.

Přeji Vám příjemně strávený čtvrtek bez těhotenství :)

A nebo i s ním :D